První trimestr aneb PŘEŽILA JSEM!

Fotka focena v 12. týdnu. Myslím. 

 Už z názvu článku vám asi musí být jasné, že první trimestr pro mě bohužel nebyl procházka růžovým sadem.  Nechci si stěžovat, protože vím, že mnohé maminky to mají daleko horší, než jsem to měla já, ale ani tak to prostě nebyla zábava. Taky to musím sepsat co nejdříve, protož momentálně už začínám pátý měsíc a čím dál jsem od oněch prvních tří měsíců, tím vzdálenější a mlhavější mi trable prvního trimestru připadají. Rozhodla jsem se, že tentokrát se nechci úplně rozkecat a udělám to prostě tak, že budu formou sezamu jmenovat všechny symptomy, ke kterým se vyjádřím a ukončím to nějakými aplikacemi, které mi pomohly a taky možná dalšími dojmy, které jsem celkově měla. (Přiznám se, že tento článek je především pro mé potřeby, abych se k němu při dalších mých těhotenstvích mohla vrátit a srovnávat, proto se omlouvám za grafické a moc osobní informace.)

1. Bolest prsou
Já vás varovala, že to bude osobní! :D Ale je to tak, tohle byl opravdu úplně první symptom, který jsem měla. Dokonce ještě před tím, než jsem si vůbec udělala test! Tehdy jsem si z toho nedělala moc těžkou hlavu, jelikož šlo o něco, co se mi v mém období měsíce prostě dělo, ale tentokrát ohromná citlivost až bolest zůstala snad až do nějakého 11. týdnu těhotenství. V některých chvílích byla bolest tak silná, že jsem nemohla nikoho objímat a musela jsem v podprsence dokonce i spát. Dokonce i sprchování mi bylo velmi nepříjemné. Tohle naštěstí v 11. týdnu odeznělo a potom už to tak velký problém nebyl.

2.Nevolnost
A dostváme se asi k hlavnímu nepříjemnému symptomu - nevolnosti. Nvolst zní tak nevinně, ale ve skutečnosti mi dala pořádně zabrat. Přišla pozvolna, nenápadně, ale někdy od 6.týdne se rozběhla s plnou silou a neodešla až do 12. týdne. A ten, kdo vymyslel výraz "ranní nevolosti" tak se šíleně pletl, protože většina žen cítí nevolnost stejně jako já - celý den! Ze VŠEHO mi bylo zle. Jenom pomyšlení na některá jídla mi zvedalo žaludek. Dělalo mi dokonce problém jít do kuchyně, nebo prostě jen jídlo vidět a pomyslet na něj. Což teda rádzně zasáhlo do našeho každodenního života! Nebyla jsem schopná moc jíst, jedla jsem hlavně vývary, pečivo, hrozny, sladkosti, někdy nějaký ten sýr. Taky jsem dost začala jíst čínské polívky a ani vám nemusím povídat, jak provinile jsem se cítila, ale prostě některé dny to bylo to jediné, co jsem mohla pozřít. Taky preclíky byly fajn. Do toho jsem musela hodně cestovat do Česka kvůli doktorům a ani vám nemusím povídat, jaké utrpení bylo sedět 4,5 hodiny ve vlaku, když se vám chce celou dobu zvracet. Často jsem se i jen dávila, ale nic ze mě nešlo, protože jsem měla prázdný žaludek. Také docházení do školy bylo někdy dost náročné. Vždycky jsem si udělala horký zázvorový čaj, který jediný pomáhal, a k tomu jsem pořád cucala nějaké bonbony, abych něco polykala a tolik se nedávila. No nebudu to protahovat, asi si dovedete představit, že starat se o domácnost, dojíždět k doktorům a chodit do školy, když je vám takto zle, není úplně nejzábavnější. Skrze to všechno jsem ale věděla, že je to pro dobrou věc a utvrzovalo mě to v tom, že všechno jde tak jak má a naše miminko je v pořádku.

3. Únava/nedostatek energie
Vždycky, když jsem nějakou těhotnou ženu slyšela mluvit o tom, že je unavená a nic nezvládá, brala jsem to lehce s rezervou. Já bývám i normálně často ospalá a vyčerpaná a tak jsem si říkala - o kolik horší to může být? No o hodně, to vám povím. :D Ještě nikdy jsem se necítila takto vyčerpaná. Nehledě na to, že jsem v noci spala 9 hodin, další den kolem oběda už jsem si zase musela zdřímnout. A opravdu myslím, že musela. Pokud bych nešla spát, moje nevolnost by byla ještě horší, byla bych ještě slabší a více by se mi motala hlava. A i když jsem si šla lehnout, stejně už jsem od šesti večera zase byla nepoužitelná. Opravdu mě to omezovalo. Ve spojení s nevolnostmi mi to bránilo normálně se zapojovat do života, musela jsem několikrát odříct schůzku s kamarádkama, nebo nejít na mládež či do sboru.  I teď, v pátém měsíci jsem někdy dost ospalá, ale vůbec se to nedá srovnat s tím, co jsem zažívala prvních 12. týdnů.

3. Bolest hlavy / slabost / motání hlavy
Věděla jsem, že tohle je něco, s čím se těhotné ženy také mohou potýkat a proto jsem se tolik nestrachovala, když se se mnou začal svět točit a několikrát jsem málem omdlela. Ovšem někdy v 7. týdnu mi paní doktorka zjistila, že mám velmi nízké hladiny železa a předepsala mi léky. Zjistila jsem, že moje neuvěřitelná slabost (často jsem musela si sedat, při jakémkoliv chodění jsem byla vděčná, když jsem se mohla opírat o Paula, nikdy jsem nevydržela stát déle, jak pár minut) je vedlejší efekt právě chudokrevnosti, stejně jako mé bolesti hlavy. Začala jsem brát léky, ale trvalo ještě několik týdnů, než se tohle trochu srovnalo, vlastně se s tím trochu potýkám až do teď, ale po 12. týdnu už je to mnohem lepší.

4. Náladovost
Tento symptom, který je způsobený hormonálními změnami jsem očekávala a připravovala jsem se na něj. Myslela jsem, že se projeví tím, že budu pořád brečet, ale nakonec to tak úplně nebylo. Spíše jakákoliv emoce, kterou jsem cítila, byla stonásobně zesílena. Takže jsem nemohla sledovat moc napínavé nebo lehce strašidelné filmy, protože jsem to prostě moc prožívala. Taky jsem ale byla daleko šťastnější, když jsem se radovala, nebo dojatější, když jsem byla vděčná.  Vždycky jsem se bála, jak tohle ovlivní náš vztah s Paulem, ale musím konstatovat, že to bylo v pohodě. Teda alespoň za mě, jak to vnímal on se musíte zeptat jeho . :D Ale pořád jsme spolu a pořád se máme rádi, pokud se nemáme ještě radši, takže to nemohlo být tak špatné.

5. Silný čich
Tohle mě také nijak nepřekvapilo, jelikož jsem o tom už slyšela a očekávala jsem to. Nikdy předtím mi ale nedošlo, jak nepraktické tohle bude ve spojení s nevolností. Všechno mi smrdělo! Dokonce i dobré vonné svíčky páchly. Cokoliv, co bylo jenom trochu výrazné svou vůní, mi zvedalo žaludek. Naštěstí tao přecitlivělost byla přítomní hlavně v týdnech 6 - 8, takže jsem to prostě ty tři týdny vydržela a teď mám pokoj.

Na závěr bych ještě ráda vzpomenula aplikaci Pregnancy week by week, kterou sleduju už od 4. týdne těhotenství a moc mi pomohla. Je tam kalendář, který vám ukazuje, jak velké miminko ten týden je a v jakém jste týdnu a měsíci, pak jsou tam užitečné krátké články o mamince (o symptomech, kterým může čelit a co by třeba měla v jídelníčku vynechat) a také krátké články o miminku ten týden. Moc mě to baví to každý týden sledovat!
Taky jsem začala dost náruživě poslouchat těhotenské podcasty, z nichž můj nejoblíbenější je Informed Pregnancy Podcast, který je pro mě neuvěčitelně užitečný!
Celkově je prostě těhotenství dar. I přes všechny ty nezábavné příznaky, tak si uvědomuju, jaký je to zázrak, že ve mě roste nový život. Cítím se neuvěřitelně vděčná, že Bůh si zvolil mě a Paula, abychom byli rodiče tomuto malému tvorečkovi a už se nemůžu dočkat, až tady bude s námi.