And how do you feel about summer?

Léto uplynulo jako ranní mlha, což ve mě budí jistou lítost, na druhou stranu nový školní rok a přicházející podzim mají taky svá pozitiva. Jednak teď budu mít život více organizovaný, tutíž snad najdu ve svém rozvrhu pravidelnou skulinu, abych mohla alespoň jednou týdně blogovat, a pak také to, že podzim je prostě naprosto kouzelný. Odjakživa jsem byla fanouškem podzimu. Nikdy jsem nepatřila mezi ty, kteří při deštivém počasí cítí vnitřní nepohodu, nebo jsou rozlazeni ranním mrazíkem. Co si budeme povídat, i mě chvíli trvá zvyknout si na tak náhlou změnu teploty, ale hned jak uvidím první červeně zbarvený list na stromu, moje nitro zajásá a jsem okouzlená.

Dřívě jsem naopak měla veliké problémy oblíbit si léto. Nikdy jsem horka nesnášela dobře, strašně jsem se potila a v noci jsem nemohla spát. Teprve až vztah s Paulem, který léto miluje, mě naučil obdivovat slunečné letní rána i odpoledne a začala jsem si uvědomovat, kolik krás nám skýtá i letní příroda. Proč to všechno vypisuju? Jednak proto, že si chci zapamatovat, jak ve mě poslední dva roky láska k létu vyrostla, ale také proto, že jsem při přetahování fotek do počítače našla pár snímků někdy z poloviny léta, kdy jsem šla Paula doprovodit na běžecký pás a poté jsem se rozhlédla kolem sebe a uvědomila si, v jak nádherném prostředí to žijeme a jak půvabné všechno kolem v létě vypadá! Doufám, že fotky alespoň částečně zachytily ten pokoj a pohodu, kterou jsem ten den cítila.