V Říjnu jsme měli s Paulem jedinečnou příležitost navštívit na týden Nepál společně se skupinou skvělých lidí z BMA. Paul byl v Nepálu už jednou během studia na střední škole a tento výlet pro něj byl velmi důležitý a vždy doufal, že se tam jednou bude moci vrátit se mnou. Ani jeden jsme ale netušili, že náš sen se nám splní takto brzy! A to šťastnější jsme byli, že jsme tam mohli jet s Paulovým taťkou a s Jonnym Lobelem (a jeho dětmi Carterem a Norou), které máme moc rádi! Ve skupině s námi cestovali i Adam (také absolvent BMA ) s jeho ženou Arpi, které jsme si hned oblíbili.
Přiletěli jsme do Nového Delí v Indii a měli jsme dva dny na to, abychom zažili Indii na vlastní kůži. Musím přiznat, že jsem neočekávala, jak moc si mě Indie získá a jak silně na mě zapůsobí. Hned po příjezdu mi bylo velmi smutno, když jsem viděla rozdíly v kastách. Zatímco k nám - jako k cizincům - se chovali jako ke královské rodině, hned kousek od hotelu ležely u dálnice celé rodiny, které neměly, kde by na noc složily hlavu. Bylo velice zajímavé si tímto projít - ještě více jsem si uvědomila, jak jsem Bohu vděčná za to, že nás všechny miluje. Říká se mi o někdy snadno, jelikož mi v životě nic nechybí, ale když jsem tam viděla malé špinavé děti žebrat o pár drobných, moje srdce bylo velmi pohnuté při uvědomění si, že si nejsem jistá, jestli bych takto jednoduše chválila Boha, i kdybych se narodila do stejné situace. Pevně doufám a věřím, že ano. Uvědomila jsem si, že Bůh je doopravdy dobrý a svrchovaný a tohle nebyl nidky jeho plán. Jeho srdce - ještě více, než to mé - je pohnuto nad chudobou a nouzí těchto lidí a tolik naléhavější je, aby Jej poznali a našli v něm útěchu a spásu.
Indii jsem si rychle oblíbila. Přišlo mi zajímavé a oživující být v zemi, která je o tolik jiná, než ta naše. Cítít neustále silný odér koření, smogu a něčeho čistě indického, procházet se přplněnými ulicemi a uhýbat před auty a krávami, které byly všude a hlavně vychutnávat si to nejlepší indické jídlo. O tom bych mohla napsat snad samostatný článek. Nikdy jsem nejedla nic lepšího, než indocké jíslo přímo v centru Delhi.
Dalším silným zážitkem byla návštěva Taj Mahalu. Když jsem zjistila, že se tam pijedeme kouknout, byla jsem ráda, jelikož jde o jeden ze sedmi divů světa, ale také se přiznám, že jsem moc velká očekávání neměla. O to více mě ovšem Taj Mahal uchvátil! Museli jsme si hodně přivstat, abychom se vyhnuli největším davův a dojeli do Agry, ale rozhodně to stálo za to. Fotky nikdy nedokáží vystihnout, jak velkolepě a majestátně Taj Mahal působí a jsem moc vděčná, že jsem to mohla vidět!
V dalším článku potom rozepíšu, jak na mě zapůsobil Nepál, kde jsme strávili zbytek našeho výjezdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat